Důležité pojmy

Historie masáže

  • slovo “masáž” je odvozeno z francouzského message, to pak ze starořeckého slova massó
  • sanskrt – makch, hebrejština – mašeš, arabština – mas, latina – massa 
  • to vše znamená – hníst, třít, mačkat
  • původ masáže musíme hledat v dávných dobách. Již primitivní člověk věděl, že bolest zraněného či nemocného místa dříve vymizí, když si je bude třít
  • masáží se rovněž používalo k odstranění únavy nebo osvěžení organismu
  • nejstarší písemné zmínky pochází z Číny a Egypta 
  • první písemné zmínky o masáži nalézáme v knihách Konfuciových
  • Konfucius – čínský filozof (552- 479př.n.l.) – metodika masáže 
  • společně s masáží doporučuje provádět dechovou gymnastiku jako účinnou léčebnou kůru
  • z Indie přenesl techniku masáží do Thajska ajurvédský lékař (přítel Buddhy) Shivago Komorpaj před 2.500 lety a v současné době je tato země svými masážemi proslavená po celém světě
  • masáž v Egyptě (16. stol př.n.l.) – používá jako pomocný masážní prostředek směs vonných mastí. Od nich se později naučili masáži starověcí Židé – ritualizovali masáž až do formy obřadu
  • Masáž ve starověkém Řecku a Římě
  • Řecko
  • Hippokrates – znal léčebný účinek masáže. Používal ji pro zmírnění svalových kontraktur, při onemocnění kloubů a páteře. Masáží uvolňoval napjaté svalstvo a ochablé utužoval
  • zápasníci a sportovci – praktikovali masáž před výkonem
  • Hippokrates znal rozdíl mezi mírnou a vydatnou masáží (jejich protikladný účinek)
  • Řím převzal masérské znalosti od Řeků
  • Asklépiadés (1. stol.př.n.l.) 
  • masáž suchá nebo s použitím tuku
  • dle délky trvání – krátkodobá, dlouhodobá
  • zavedl nový masážní hmat – chvění
  • nejslavnější lékař římského impéria Claudius Galenus(129-200 n.l.) masáž používal jako pomocného prostředku pro nejlepší atlety či gladiátory. Před závodem nebo zápasem používal dráždivé masáže, po skončení pak použil lehčí masáž, která odstraňovala únavu. Poznal vliv pravidelně prováděné masáže na zvýšení výkonnosti a na oddálení únavy svalů
  • Masáž ve středověku a renesanci
  • s úpadkem starověké kultury došlo k úpadku i zdravovědy
  • středověk provázela velmi špatná hygiena a nízká úroveň lékařství. Rozšiřovaly se nakažlivé choroby, vznikaly epidemie moru a neštovic. Tento stav trval až do 16. století, kdy rozkvět renesance ve Francii vedl opět k zájmu o lidské tělo
  • z řady lékařů jsou hlavně známí Andri a Tissot
  • Andri je tvůrcem slova “ortopedie” (orghos = přímý, pais= dítě)
  • Tissot pak doporučoval masáž a léčebný tělocvik
  • Počátky novodobé masáže
  • rozvoj masáže pak nastal teprve v 19. století. Švédský jazykovědec, teolog a básník Peter Henrik Ling (1776-1839) – jeho zásluhou se zrodila moderně pojatá masáž
  • 1813 – založil Ústřední ústav švédské gymnastiky – i výukové středisko masáže   
  • Ling masáž zařadil mezi trpná cvičení (taková, která provádí cvičitel na těle cvičencově)
  • základ všech evropských tělovýchovných soustav a vzor pro řadu masérských škol vzniklých v 19. stol. Masáž se stala součástí některých tělocvičných systémů, hlavně severských národů 
  • jiné tělocvičné soustavy, např. Tyršova soustava sokolská, Jahnův německý tělocvik atd., ji naproti tomu nepoužívaly
  • pro nás – Zabludowského masérská škola
  • polák Isidor Zabludowski zřídil při berlínské chirurgické klinice zvláštní masážní oddělení. Propracoval techniku masáže natolik, že sice vychází z Lingova učení, ale zavádí podstatně více úkonů. Švédská jich má pět, Zabludowského pak třicet. Napsal více jak 100 esejů o masáži a vycvičil řadu světově proslulých masérů
  • Masérská škola v Čechách
  • první pojednávání o masáži v Čechách vydal v roce 1906 Vítězslav Chlumský
  • od Zabludowského se naučil masáži bývalý přednosta Fyziatrického a balneologického ústavu Karlovy univerzity v Praze – prof. Dr. Eduard Cmunt, který u nás masérskou školu zavedl a vychoval řadu masérů. Vydal příručku “Masáž, lázeňské úkony a pedikúra”. Zavedl název klasická masáž – z ní postupem času diferenciace na ostatní druhy
  • sportovní masáží se zabýval profesor Dr. Miroslav Jaroš (přednosta I. ortopedické kliniky)
  • masérská živnost byla v Československé republice povolena až v roce 1934
  • teprve po druhé světové válce se sportovní masáž začala postupně přednášet v některých tělovýchovných kurzech
  • sportovní masáž byla zařazena do povinné výuky budoucích tělovýchovných pedagogů na fakultě tělesné výchovy a sportu v Praze, Trenérské škole při FTVS a dalších školách
  • Katedra tělovýchovného lékařství FTVS sjednotila metodiku sportovní masáže

Účinky masáže

  • MECHANICKÝ ÚČINEK
  • BIOCHEMICKÝ ÚČINEK
  • REFLEXNÍ ÚČINEK
  • MECHANICKÝ ÚČINEK
  • podporuje návrat odkysličené krve zpět k srdci
  • působí na pružnost měkkých tkání 
  • protahuje pojivové tkáně 
  • urychluje celkovou regeneraci organismu
  • BIOCHEMICKÝ ÚČINEK
  • zrychlení krevního oběhu a prokrvení kůže
  • zvýšení metabolismu ve svalech a odstranění nežádoucích zplodin látkové výměny 
  • aktivizace látek – acetylcholin, histamin
  • REFLEXNÍ ÚČINEK
  • odezva různých forem doteku – nervovými vlákny
  • rozsáhlá reakce organismu
    • relaxace 
    • stimulace

Základy anatomie hybnosti

  • Pohybové ústrojí
  • zahrnuje soustavu kosterní a svalovou
  • spojení kostí 
  • nepohyblivé (spojení v souvislosti)
  • pohyblivé (spojení v dotyku, kloubní)
  • spojení v souvislosti
    • vazivem (vazy, švy)
    • chrupavkou (meziobratlové ploténky)
    • kostí (srůst kostí)
  • chorobné změny na kloubech a kostech 
  • artróza (degenerativní onemocnění kloubu)
  • artritida (zánětlivé onemocnění kloubu)
  • spondylóza (nezánětlivé onemocnění meziobratlových plotének)
  • spondylartróza (artróza meziobratlových kloubů)
  • Soustava svalová
  • je tvořena kosterním (příčně pruhovaným) svalstvem. Svaly představují kolem 40% hmotnosti těla a jsou uspořádány tak, že přecházejí z jedné kosti na druhou přes kloub (event. více kloubů). Nejčastější tvar svalů na končetinách je vřetenovitý, na trupu plochý. Střední část svalu, která obsahuje svalová vlákna, je svalové bříško, koncové části jsou tvořené šlachou. Vazivo je mezi svalovými vlákny, obaluje svalové snopce a na povrchu je svalové bříško obaleno vazivovou blanou (fascií). Řídkým vazivem přicházejí ke svalům také cévy a nervy
  • nervová vlákna motorická končí na vláknech svalových synapsí motorické ploténky. Zde se přenáší vzruch z nervového vlákna na vlákno svalové, které se aktivuje. Aktivace svalových vláken se projeví zkrácením nebo zvýšením napětí, event. se svalová vlákna mohou při zvýšeném napětí i protáhnout (excentrická kontrakce)
  • svaly, které udržují svým napětím segmenty těla v určitém postavení, se nazývají posturální svaly tonické, svaly určené k rychlému pohybu jsou svaly fázické
  • pohyb v jednom kloubu obvykle nezajišťuje jen jeden sval, ale i další svaly, které působí ve stejném smyslu (synergisté), nebo i ve smyslu opačném (antagonisté)
  • při nedostatku pohybu nebo při nevhodném a nerovnoměrném zatěžování svalů dochází poměrně snadno ke svalové nerovnováze (dysbalanci), která se projevuje v jednotlivých oblastech obvykle zkrácením některých tonických svalů a ochabnutím svalů fázických. Následkem čehož bývá zvětšená únava, špatné držení těla, bolesti páteře a nakonec, poškození kloubního aparátu
  • Soustava nervová a řízení hybnosti
  • nervový systém řídí (společně se systémem endokrinnímčinnost všech orgánů v lidském těle, tedy i soustavu pohybovou. Informace z receptorů jsou zpracovány z části už na úrovni míchy míšními reflexy, současně jsou předávány nervovými drahami do jednotlivých částí mozku. Výstupní informace pro pohyb je vedena motorickými drahami. Motorické dráhy označované jako pyramidové umožňují projevy volní pohybové činnosti, dráhy extrapyramidové vedou převážně impulzy pro svalové napětí a motoriku mimovolní
  • na řízení pohybu se podílejí
    • mozková kůra
    • mozkový kmen 
    • mozeček

  • z různých oblastí mozku jdou prostřednictvím motorických drah informace pro pohyb do míchy, konkrétně do předních sloupců míšních, k alfa motoneuronům. Výběžky motoneuronů jdou sdružené do motorických nervů ke svalům, kde je vzruch předán synapsí na nervosvalové ploténce svalovému vláknu. Svalové vlákno reaguje změnou délky nebo napětí. Všechny informace z čidel se dostávají do mozku a do míchy prostřednictvím obvodových nervů, ať již mozkových, míšních nebo útrobních (vegetativních). Ze znalosti oblastí, v nichž se jednotlivé nervy větví, lze odvodit lokalizaci případného poškození nervu v jeho průběhu až do míchy. Řada nervů míšních vzniká spojením nervových vláken pocházejících z několika úseků míchy, mišních segmentů. Znalost segmentační inervace pomáhá při lokalizaci příčiny potíží projevujících se např. bolestí nebo naopak ztrátou citlivosti v některém kožním okrsku. 
  • nervy mozkomíšní somatické zprostředkují vztah k vnějšímu prostředí
  • nervy vegetativní regulují činnost vnitřních orgánů (regulují dýchání, trávení, řídí krevní oběh)
  • vegetativní nervy jsou často vtroušené do mozkomíšních nervů nebo probíhají v podobě pletení ve stěně tepen, a tak se dostávají ke všem orgánům
  • vegetativní nervstvo se dělí na
    • sympatikus
    • parasympatikus

Sportovní masáž

  • Kontraindikace
  • CELKOVÁ
  • vyčerpání a nadměrná tělesná zátěž
  • akutní zranění pohybového aparátu
  • zánět svalů
  • poruchy krevního oběhu
  • bakteriální onemocnění kůže
  • virová a nádorová onemocnění
  • horečnaté stavy
  • ihned po jídle (nejdříve za 2 hod.)
  • ČÁSTEČNÁ
  • v místech, kde jsou přímo pod kůží hrany nebo trny kostí
  • třísla, podkolenní, podpažní a loketní jamky
  • prsní bradavky u mužů, celá prsa u žen
  • břicho při menstruaci a bolestech
  • pohlavní orgány
  • kožní a plísňová onemocnění
  • varixy a bradavčité útvary
  • Druhy sportovní masáže
  • kondiční masáž
  • pohotovostní masáž
  • masáž o přestávkách mezi výkony
  • masáž odstraňující únavu
  • masáž po cestování
  • Ssortovně léčebná masáž
  • automasáž

Regenerace

  • chápána jako řízený biologický proces
  • je součástí tělovýchovného procesu 
  • ZDRAVÍ je „stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody“ 
    – vliv vnějších faktorů (životní styl – výživa, pohybová aktivita, prostředí)
    – vliv vnitřních faktorů (genetické, nervové, endokrinní)
  • Komplexní regenerace sil
  • součástí všech forem tělesné aktivity, není od nich oddělitelná, prolíná se ve všech jejích rovinách a na všech úrovních
  • cílem je zvýšení kvality i kvantity tréninkového úsilí a vytvoření podmínek pro další růst výkonnosti
  • součást tréninkového procesu 
  • praktické pokyny musí vždy vycházet z dokonalé znalosti kineziologie daného sportovního odvětví a ze znalosti životosprávy každého jednotlivce a jeho zdravotního a funkčního stavu
  • Regenerace sil
  • zahrnuje veškerou činnost – k plnému a rychlému zotavení všech tělesných i duševních procesů, jejichž klidová rovnováha byla nějakou předcházející činností posunuta do určitého stupně únavy
  • rozsáhlý proces
  • neoddělitelná součást naší existence
  • není soustředěna do období po skončení zátěže, ale promítá se trvale naší činností 

Sportovci

  • tréninkový i závodní výkon se velmi často pohybuje na hranici metabolických i psychických možností (snaha dosažení maximálních výkonů)
  • kvantita tréninkové přípravy – dána volným časem – únosností velikosti tělesné zátěže
  • nutná komplexní regenerace, aby další tréninková jednotka byla vůbec možná a účelná
  • odpovídající regenerační prostředky zvýší intenzitu tréninkového procesu až o 15%
  • Vysoká výkonnost nezaručuje dosažení vysokého výkonu
  • Výkon = vykonaná práce ve vztahu k času 
  • Výkonnost = úzce souvisí se zdatností
  • Tělesná výkonnost = celkové množství energie, které dokáže jednotlivec uvolnit v časové jednotce
  • Zdatnost = soubor předpokladů k optimální reakci na změnu prostředí a podmínek 
  • Tělesná zdatnost = optimální reakce na náročnou tělesnou činnost a spolupůsobící vlivy zevního prostředí
  • Komplexní regenerace pozitivně ovlivňuje zdatnost, výkonnost i dosažený výkon  
    dále: psychické vlastnosti, techniku pohybu a dokonalost dynamických stereotypů, kvalitu-velikost-použitelnost síly, celkový zdravotní stav, úroveň motivace, snižuje počet makro 
    i mikrotraumat a počet chronických onemocnění plynoucích z maximálního zatížení až přetížení
  • neoddělitelná součást tréninkového plánu – nenásilné včlenění do režimu každého sportovce
  • Adaptace
  • základem tréninku je adaptace na maximální potřebnou zátěž
  • sníženou reaktibilitu nutno včas rozpoznat – jednotlivé metody v určitých intervalech střídat

Regenerace – rehabilitace

  • Rehabilitace= urychlení a doplnění léčby nemocných
  • Regenerace= zdravý člověk – urychlení zotavovacích procesů a plánovitá likvidace akutní i chronické únavy, která vznikla na podkladě jakékoliv intenzivní zátěže

Členění regeneračních forem

  • Pasivní regenerace – činnost organismu během zátěže a po zátěži, kdy se vychýlená rovnováha všech fyziologických funkcí, včetně vnitřního prostředí, vrací na úroveň výchozích hodnot
  • likvidace metabolické acidózy, obnova energetických substrátů, vyrovnání hospodaření s vodou, přesun iontů draslíku a sodíku, vyrovnání vzniklých teplotních změn, postupná likvidace (vylučování) všech katabolitů, průběžná reparace poškozených bílkovinových struktur, vyrovnání el.potenciálů v n. tkáni, zintenzivnění činnosti zažívacího a vylučovacího systému, vyrovnání hormonálních změn
  • příliš intenzivní nebo dlouhotrvající intenzita – CNS navozuje ochranný útlum – umožňuje jednotlivým systémům dokonalé postupné zotavení
  • všechny pochody v organismu se postupně zregenerují tak, aby byl dosažen výchozí stav, zlikvidovaná únava – organismus plně připraven na další aktivitu 
  • Aktivní regenerace – všechny vnější zásahy, metody a procedury, které používáme cíleně 
    k urychlení pochodů pasivní regenerace
  • Cíl:
    • primárně – urychlení zotavovacích procesů         
    • sekundárně – možnost zvýšeného tréninkového úsilí – kvalitnější sportovní výkon
  • rozdíl mezi objektivní potřebou a subjektivním vědomím potřeby
  • aktivní regenerace je náplní komplexní regenerace sil
  • Časná regenerace – součást každodenního režimu, neustále musí prolínat tréninkovým procesem nebo na něj bezprostředně navazovat
  • rychlá likvidace akutní únavy
  • 1.fáze: 1-1,5 hodiny bezprostředně po skončení zátěže
  • 2.fáze: od konce 1.fáze do začátku dalšího zatížení
  • Pozdní regenerace – součást předchozího tréninkového období
  • celková psychická a fyzická regenerace po skončení hlavního závodního období
  • dostatečný časový prostor pro relativní odpočinek po maximálním úsilí 

Rekondice

  • týká se zdravých sportovců unavených celoroční náročnou přípravou a závodní činností
  • udržet výkonnost + zotavení 
  • rekondiční lázeňské pobyty alespoň 14 denní
  • 1.Fyzické zotavení, psychická relaxace
  • 2.Případné doléčení
  • 3.Udržení trénovanosti

Spánek

  • spánek= základní forma pasivního odpočinku, základní součást životních dějů 
  • spánek není nečinnost, je to stav, kdy některé funkce sloužící převážně k regeneraci jsou v činnosti
  • Délka spánku:
  • – novorozenec    24 hodin 
  • – kojenec            21 – 22 hodin 
  • – 1 rok               15 – 18 hodin 
  • – 6. – 9. rok        12 hodin 
  • – dospívání        9 – 10 hodin 
  • – dospělost         8 hodin 
  • – stáří               6 – 7 hodin 

Duševní rovnováha

  • základní prvek vysoké výkonnosti 
  • negativně ovlivňována nepříjemnými tělesnými pocity a emocionálními stresy 
  • důležitá je frustrační tolerance (snížená při onemocnění, ale i při citové nejistotě) 
  • úroveň duševní rovnováhy je výslednicí mnoha faktorů (genetika, výchova, sociální vlivy, aktivní snaha jedince
  • narušení duševní rovnováhy má záporný vliv na kvalitu výkonu a tréninku (snaha o likvidaci příčiny), izolace rušivých vlivů, změna prostředí a činnosti
  • individuální přístup (hydroterapie, masáže)

Aktivace a psychologická odolnost

  • sama sportovní činnost je stresor 
  • pomocí vysoké sportovní úrovně aktivace před výkonem dochází k mobilizaci všech sil i energetických zdrojů 
  • následný stupeň únavy závisí na kvalitě předchozí aktivace (možnost oddálit únavu) – kontrolní závody 
  • Redukce vnitřních konfliktů 
  • každá myšlenka se vždy projeví v tendenci organismu připravit se na její realizaci, dobré je naučit sportovce ovládat myšlenkové pochody do té míry, aby tento vztah využil 
  • starosti mohou ovlivnit výkon i trénink 
  • metody odstranění jsou různé:          
  • prodiskutovat starosti s jinými lidmi                       
  • srovnání starostí s jinými lidmi 
  • aktivní řešení 
  • negativní obsah vědomí vytěsnit jinou myšlenkou či činností 
  • odkládání řešení (nejméně vhodné) 
  • Depresivní syndrom 
  • projevy deprese u sportovců častěji 
  • hloubka deprese (2 faktory):
    • podle typu člověka 
    • podle závažnosti a častosti neúspěchu 
  • depresivní syndrom sportovci často tají (nepřipouští si to) 
  • larvová deprese – nejčastěji se vyskytuje jako bulimie 39% 
  • projevy:  megalomanické chování nebo uzavírání do sebe – změny chování 
  • terapie: racionální, sugestivní nebo tréninková psychoterapie (autogenní trénink)
  • složitější je volba terapeuta (těžko se navazuje kontakt – trenér ?) – sportovci nespolupracují 
  • Autogenní trénink 
  • 2 minuty nahradí 60 minut spánku 
  • Schultzova metoda
  • pozitivně ovlivňuje koncentraci a má zklidňující účinek, vede k relaxaci svalů
  • 3 polohy: ve leže na zádech, v sedě s opřenými zády nebo poloha kočího 
  • zavřené oči, nerušený klid (relaxační hudba) 
  • Jacobsonova svalová relaxace 
  • základním principem je autorecepce svalového tonusu a systematická relaxace svalů 
  • soustředění na svalové skupiny postupně (PHK, LHK, LDK, PDK, svalstvo břicha a trupu, dýchací svalstvo, svaly obličeje, zátylku a okohybných svalů) 
  • nejprve se učí rozpoznávat změny v napětí (flexory, extenzory) 
  • cvičí se v leže 
  • nácvik trvá nohem déle než Schulzova metoda a závisí na stupni inteligence 
  • Sugesce a autosugesce 
  • využití v chronické únavě, při posílení sebevědomí sportovce 

Prostředky regenerace

  • pedagogické
  • psychologické
  • biologické:
    • výživa a pitný režim 
    • fyzikální a balneologické prostředky, pohyb 
  • farmakologické
  • různé prostředky se vzájemně prolínají
  • Fyzikální regenerační prostředky 
    • použití metod z oblasti rehabilitace
    • častá záměna pojmů 
    • bez ostré hranice 
    • spolupráce s lékařem (přísné indikace některých metod) 
  • Podle druhů energie
    • elektroterapie
    • magnetoterapie
    • fototerapie
    • mechanoterapie
    • termoterapie
    • hydroterapie
    • kombinovaná t. (klimatoterapie a balneoterapie) 
  • Účinek
    • přímý – přímý vliv na tkáň – vyplavení endorfinu
    • reflexní – změny hormonální, afferentní nervové zakončení
    • placebo efekt 
  • Elektroterapie 
  • využití účinku různých forem elektrické energie 
  • podráždění nervové a svalové tkáně 
  • ohřev tkáně 
  • rozdělení podle frekvence a druhu elektrického proudu (galvanizace a iontoforesa) 
  • ­metabolismus tkání (usnadnění vstřebávání hematomů a edémů) 
  • přímé dráždění (elektrošok) 
  • stimulace afferentních nervových zakončení (ovlivnění bolesti) 
  • – elektrogynenostika (posilování) 
  • Magnetoterapie
  • hojení kostí (zrychluje proces hojení)
  • analgetický účinek 
  • myorelaxační účinek 
  • vasodilatační účinek 
  • protiedémové působení  
  • u bolestí pohybového aparátu a poruch trofiky
  • Fototerapie, radioterapie 
  • zdroje záření: solux, žárovky, teplomety, laser, slunce, rtuťová výbojka 
  • paprsky alfa= radonové koupele (ovlivnění metabolismu kyseliny močové u dny, alergie) 
  • UV záření= kožní nemoci (baktericidní účinek), křivice, osteomalacie, sekundární anémie 
  • infračervené záření= reflexní uvolnění svalového napětí, zlepšení prokrvení a lokálního metabolismu – SOLUX (5 – 15 minut)
  • laser= chirurgie (jizvy) 
  • Mechanoterapie 
  • polohování kloubů 
  • masáže
  • extenze, trakce 
  • mobilizace
  • manipulace
  • technika měkkých tkání
  • účinky mechanoterapie
  • celkové (psychické, neurovegetativní, oběhové, renální) 
  • místní (humorální, oběhové, metabolické) 
  • Termoterapie
  • pozitivní (zahřívání)- sedativní účinek 
  • negativní (chlazení)- dráždění 
  • kombinovaný (skotské střiky)
  • Bod tepelné tolerance snesitelnosti 
  • vzduch 100 ºC  
  • voda 48 – 50 ºC  
  • Obecně lze říci 
  • teplota nižší – dráždění 
  • teplota vyšší – sedativní účinek 
  • Klasické vodní procedury
  • 6 stupňů studených
  • 34/24ºC pod 0 ºC 
  • vlažná, studená, velmi studená, ledová, nesnesitelně ledová (kryoterapie)
  • 6 stupňů teplých 
  • 37/40ºC – 48/50 ºC 
  • teplá, velmi teplá, horká, velmi horká, nepříjemně horká, nesnesitelně horká
  • Studené procedury:
  • otužovací efekt (ale ne dlouhý) 
  • 2 fáze 
    • zblednutí kůže 
    • zčervenání kůže 
  • + mechanické dráždění = zvýšení prokrvení na delší dobu, výsledného efektu 
  • prudké zchlazení (v 1. fázi zpomalí srdeční činnost) 
  • rychlá adaptace – otužování 
  • při náznaku zlomenin, distorzí – chladit 
  • Teplé procedury: 
  • teplota vyšší než 36 ºC  
  • spasmolyticky, uvolňuje nadměrné svalové napětí  
  • analgetické účinek 
  • trofický účinek 
  • ­resorpce a likvidace metabolitů 
  • ­tvorba a přísun obranných látek (baktericidní účinek) 
  • při nadměrné únavě – NE celkové teplé koupele – redistrikce krve (do svalů) – prohloubení únavy
  • otěry (studené)- při lokální únavě, 10 –15 minut 
  • zábaly: teplé- vyrovnávání procesů podráždění a útlumu NS. Studené- otoky a záněty
  • obklady
    • chladné (potlačení lokálního zánětu) 
    • teplé (spasmolytický, analgetický)                     –
    • dráždivé (Priessnitzův obklad)
  • polévání – lokální únava– 12 ºC, 3 – 4 minuty pak suchá frotáž 
  • sprchy – urychlení regenerace 
  • střiky – urychlení regenerace 
  • šlapací koupele – lokální únava, likvidace katabolitů (nejprve šlapání v teplé pak ve studené vodě, končíme ve studené) 
  • celková koupel 
  • Perličková koupel 
  • 34-36ºC (37 ºC únava) 
  • bubliny vzduchu – dráždění povrchu kůže a nervových zakončení 
  • Þkladný efekt při celkové únavě a vyčerpání, pomáhá proti nespavosti, tlumí neurotické projevy, depresivní stavy 
  • Uhličitá koupel 
  • 28 ºC 
  • urychlení regenerace (­prokrvení) 
  •  malá dostupnost u nás 
  • Vířivá koupel
  • 37 ºC  
  • víření vody (trysky) 
  • 10 – 15 minut (při nižším pohybu – prohloubení únavy) 
  • relaxační vliv, uvolnění spasmů, vhodné při reflexní masáži, ostatní účinky jako u perličkové koupele 
  • Podvodní masáž 
  • = kombinace koupele a masáže 
  • různé teploty   
    • indiferentní- relaxace 
    • 30 – 33 ºC – tonizace 
  • speciální vana, hadice (tlak vody 350-400 kPa) pod vodou ve vzdálenosti 15-20 cm 
  • u svalových hypotonií a atrofií 
  • Regenerační bazén 
  • 4 x 5 m, hloubka 100 – 120 cm 
  • 37 ºC 
  • aplikace 20 –30 minut 
  • trysky, perličky 
  • uvolnění svalového napětí, myospasmy, působení na celkovou i místní únavu 
  • Parní lázeň 
  • hypertermická, celková vzdušná lázeň (vodní páry- nedochází k pocení) 
  •  45 – 50 ºC 
  •  + vložená sprcha a klid 
  • uvolnění svalového napětí, velké zatížení krevního oběhu
  • Sauna 
  • = kombinovaná procedura 
  • rozsáhlý účinek (akutní tepelný stres) 
  • ­zvýšení BM o 20 – 40% 
  • ­zvýšení hustoty krve (ztráta vody)
  • ­zvýšení trombocytů 
  • snížené vylučování Na močí a zvýšené vylučování K 
  • ­zvyšuje hladinu testosteronu 
  • ­zvyšuje vylučování adrenalinu a noradrenalinu 
  • těl. teplota stoupá o 1 – 3 ºC / o 1 ºC za 10 minut 
  • Doporučení
  • k otužování a zvýšení adaptace na vyšší teplotu
  • ke zvýšení kondice 
  • jako regenerační prostředek k odstranění celkové únavy
  • 80 – 100 ºC 
  • u dětí do 3 let nedoporučovat 
  • u dětí postupně si zvykat (krátký pobyt) 
  • doba pobytu 10 – 20 minut- bazének 
  • bazén 8 – 12 ºC  opakovat 2 – 3x 
  • účinek lze zvýšit kartáčováním 
  • parní náraz (nevhodné pro regeneraci) polévání kamenů vonným olejem 
  • nevhodné zařazovat saunu po těžkém tréninku
  • minimálně 1 hodinu po lehčím tréninku 
  • NE vícekrát jak 1 x týdně 
  • účinky:-
    • snížení svalového napětí 
    • zvýšení ­látkové výměny 
    • zlepšení tepelné regulace 
    • stimulace endokrinního systému 

Regenerace pohybem

  • patří mezi nejdůležitější biologické prostředky regenerace 
  • pohybový systém lze poškodit
    • přetížením                                         
    • asymetrickým zatěžováním
  • Kosti: podpůrný systém 
  • mechanické nároky – hypertrofie 
  • vliv zevních a vnitřních impulsů – drobná poranění, sumace – stresové zlomeniny
  • Klouby: proprioceptivní funkce 
  • chrupavka citlivá na chronickou zátěž 
  • Vazy a vazivo
  • zpevňují a regulují rozsah pohybu 
  • nejsou pořád stejné, v období růstu se roztažnost 
  • Svaly (kosterní) 
  • výkonná jednotka pohybu 
  • 3 typy (červená, bílá, přechodná) 
  • nadměrná zátěž: změny jako u stárnutí
    • snížení počtu mitochondrií 
    • ­zvětšení prostoru mezi vlákny 
    • snížení glykogenu 
    • snížení počtu vláken    
  • nedostatečná nebo jednostranná zátěž   
    • nedostatek – atrofie 
    • jednostranné – dysbalance
  • Svalová dysbalance = maladaptační projev 
  • Posturální svaly se zkracují 
  • drží vzpřímený postoj 
  • neustále v napětí 
  • lepší cévní zásobení 
  • lepší regenerační schopnost
  • Metodické pokyny
  • vyšetřit držení těla – které svaly jsou zkrácené a které ochablé – svalová dysbalance 
  • nejdřív protahujeme pak posilujeme 
  • správné provedení 
  • počet opakování 
  • správné dýchání 

Kompenzační cvičení

  • vyrovnávacími (kompenzačními) cvičenímioznačujeme ta tělesná cvičení, kterými lze cíleně působit na jednotlivé složky pohybového systému a zlepšit jejich funkční parametry
    • kloubní pohyblivost
    • napětí 
    • sílu a souhru svalů
    • nervosvalovou koordinaci i charakter pohybových stereotypů
  • snažíme se jimi odstranit nejen zkrácení a oslabení svalu, blokádu či ztuhnutí kloubu, ale i zafixovaný návyk špatného držení a nesprávně prováděných pohybů v některé části těla
  • podle specifického zaměření a převládajícího fyziologického účinku 
    rozdělujeme vyrovnávací cvičení na:
    – uvolňovací
    – protahovací
    – posilovací
  • aby mělo cvičení určitý fyziologický účinek, musí být přesně zacíleno na určitou oblast
    • provedeno předepsaným způsobem, který odpovídá jak charakteru poruchy, tak i určitým fyziologickým zákonitostem
  • Zásady provádění vyrovnávacích cvičení
    • působením na periferní složky pohybového systému tak, aby byla pozitivně ovlivněna složka centrální a tím přebudovat původní, špatné programy v nové, bezchybné
    • je potřeba cvičit pomalu. Souvisí s předchozí zásadou a vyplývá ze skutečnosti, že cvičení ztrácí na účinku, jestliže se nestačí plně zapojit řídící mechanismy
  • při rychlých pohybech není totiž možné ani dokonalé naprogramování ani provedení nezbytných následných úprav
  • naopak zvolna prováděné pohyby umožňují vypracování jak přesného programu, tak i potřebné korekce pohybového děje
  • navíc jsou-li často opakovány, napomáhají přetvářet zakódované reflexní vazby do podoby správných pohybových stereotypů
  • další zásada se týká pořadí, v jakém by měla vyrovnávací cvičení na sebe navazovat
    • 1. cvičení uvolňovací
    • 2. cvičení protahovací
    • 3. cvičení posilovací
  • Uvolňovací cvičení
  • uvolňovací cvičení je nasměrováno vždy na určitý kloub nebo pohybový segment. Umožňuje lepší prokrvení struktur, které jsou slabě prokrveny (kloubní vazy) nebo jsou zcela neprokrveny, 
    a tudíž vyživovány synoviální tekutinou (všechny chrupavky – meziobratlové ploténky, disky, menisky, chrupavčité povlaky na kloubních plochách)
  • zlepšené prokrvení znamená i prohřátí, což má obecně pozitivní vliv na mechanické vlastnosti pojiv. Pružnost chrupavek i vazivových struktur se zvyšuje, jejich odolnost vůči tlaku a tahu je také vyšší
  • vyrovnávací účinek mají pohyby prováděné všemi směry, tj. kolem všech pohybových os, a to až do krajních poloh, ale s vynaložením co nejmenšího svalového úsilí. Jedná se tedy o pohyby spíše pasivní než aktivní. Rozsah pohybu by měl odpovídat aktuálním funkčním možnostem kloubu
  • Protahovací cvičení
  • umožňuje obnovit normální fyziologickou délku zkrácených svalů a zachovat ji svalům, které mají ke zkrácení předem daný sklon
  • je třeba překonávat určitý pasivní odpor, plynoucí jak z tonu svalu, tak zejména z pružné rezistence jeho vazivové složky
  • sval je možno bez poškození protáhnou až na 1,8 násobek jeho základní klidové délky. Po protažení zůstává asi o 5% delší a ke své původní délce se vrací až po určitém počtu hodin
  • doporučuje se výdrž v protahovací poloze 15 až 20 sekund. 
  • okamžitý efekt protahování zůstává zachován po dobu 24 hodin nejvýše pak 48 hodin
  • obnovení normální délky svalu můžeme při správném postupu očekávat nejdříve po 3 až 4 týdnech
  • při protahování se snažíme co nejvíce oddálit reflexy, které vyvolávají obrannou kontrakci protahovaného svalu
  • toho lze dosáhnout volní relaxací svalu,neboť snížením tonu klesá aktivita svalových vřetének 
    a reflexního okruhu mezi nimi a míchou
  • využíváme postizometrické relaxace– napětí, uvolnění, protažení či recipročního útlumu antagonistů
  • Posilovací cvičení
  • zvýšit funkční zdatnost oslabených, nebo k oslabení náchylných svalů
  • toho lze dosáhnout jen aktivní činností – opakovanými kontrakcemi svalu, kdy sval musí překonávat vlastní silou určitý odpor
  • pozitivní účinek je ve zvýšení síly a zvětšení objemu oslabeného svalu
  • dále se zvýší jeho klidový svalový tonus, jehož hodnota je vždy úměrná stupni rozvoje svalstva, upraví se tonická nerovnováha v příslušném pohybovém segmentu
  • pravidelným posilováním se zlepší i schopnost svalu ekonomicky pracovat delší dobu, tj. jeho vytrvalost. Odstraní se funkční útlum oslabeného svalu a zlepší se tak nitrosvalová koordinace, ale i spolupráce tohoto svalu s ostatními svaly
  • pro posílení oslabených svalů při vyrovnávání svalových dysbalancí jsou nejvhodnější dynamická cvičení pomalá
    • zvolna, rovnoměrně vykonávané pohyby proti přirozenému (pouze pasivnímu) odporu gravitace, kolem kloubních útvarů s plynulým zvyšováním úsilí
    • souběžně stoupá jak napětí ve svalu, tak i intenzita jeho kontrakce
  • pokud během diagnostiky pohybové soustavy nalezneme chybný hybný stereotyp je třeba jej nejprve přeučit, než přistoupíme k posilovacím cvičením
  • Jako doplňková používáme cvičení:
    – relaxační
    – dechová
  • zásady správného provádění vyrovnávacích cvičení
  • výběr cviků volíme na základě výsledků diagnostiky pohybové soustavy
  • dodržet správné pořadí cviků
  • postupovat od nejlehčích cviků bez náčiní po nejtěžší s náčiním
  • dodržovat striktně správné zaujetí výchozí polohy a průběh pohybu
  • správně dýchat (brániční dýchání, výdech při protažení či sv. kontrakci)
  • dostatečná frekvence a intenzita cvičení
  • protahovací cvičení každých 24 – 48 hodin/délka protažení alespoň po dobu 20 sec.
  • je-li diagnostikován chybný posturální či hybný stereotyp, je třeba před posilovacím cvičením zařadit cviky na přebudování tohoto chybného stereotypu
  • posilovací cvičení min. 2x týdně (optimum 3x týdně) 2-4 série po 10-20 opakování na 1 cvik dle individuálních schopností jedince
  • obměňovat cviky pro jednotlivé svalové skupiny
  • někdy méně znamená více!

Páteř

  • chrupavčité ploténky také fungují jako tlumiče nárazů, každá z nich pohlcuje část energie
  • při narození dítěte je páteř rovná
    • zvedáním hlavy – krční zakřivení, krční lordóza
    • když začíná dítě sedět- vzniká hrudní kyfóza
    • vzpřimováním trupu a stavěním dítěte na nohy se oblouk hrudní páteře vyrovnává prohnutím v oblasti beder
  • s hrudní páteří mívají nejčastěji potíže lidé se sedavým zaměstnáním
  • dochází k ochabovaní mezilopatkových svalů a zkracování prsních svalů – nejčastěji následkem vadného držení těla při sezení
  • to způsobuje bolesti hrudní páteře a může to vést k blokádě obratlů a k hyperkyfóze
  • potíže tohoto typu mohou dokonce napodobovat srdeční infarkt. Většina bolestí na hrudi mívá sice původ v pohybovém aparátu, ovšem při takových potížích je na prvním místě postup jako při podezření na infarkt. Ten totiž pacienta ohrožuje i na životě, zatímco bolesti z blokády obratlů (případně stejně se projevující blokády žeber) nevyžadují tak akutní řešení
  •  prevencí těchto potíží jsou správné pohybové návyky včetně správného sezení

Poruchy držení těla

  • Hyperkyfóza
  • při hrudní hyperkyfóze – tzv. kulatých zádech je zvětšené vyklenutí hrudní páteře
  • typicky k tomu dochází při ochabování mezilopatkových svalů. Bývá i při některých onemocněních – např. při Scheuermannově chorobě (společně s hyperlordózou) nebo při Bechtěrevově chorobě (společně s oploštěním bederního prohnutí)
  •  dá se zlepšit vyrovnávacími cviky zaměřenými na uvolnění hrudní páteře a posílení mezilopatkových svalů
  • Pokyny pro správné držení těla 
  • v sedu 
  • nohy se opírají o zem celými ploskami, jsou v mírné zevní rotaci 
  • tupé úhly v nártu a v kolenních kloubech 
  • stehna jsou od sebe přibližně v úhlu 45 st. 
  • kyčelní klouby jsou výše než kolenní klouby 
  • pánev klopena mírně dopředu 
  • zpevněné břicho 
  • zdvižený hrudník – ve smyslu protažení celé páteře kraniálně a sternum směrem dopředu 
    a vzhůru 
  • HK v zevní rotaci 
  • zasunutá brada 
  • zvedání břemene
  • těžší předměty zvedáme zásadně z pokrčených DK, zpevněné bederní páteře a se zatajeným dechem
  • nošení břemene
  • břemena přenášíme co nejblíže k ose těla a v mírném záklonu
  • při pokládání břemen stranou neotáčíme pouze trupem, ale vždy si přešlápneme
  • Bechtěrevova choroba
  •  je to chronický zánět chrupavčitých tkání v těle postihující zejména páteř, klouby, oční duhovku, ale také další vnitřní orgány
  • jedná se o vadu imunitního systému. Onemocnění nás doprovází desítky let, úpornými bolestmiomezováním pohybu. Páteř a klouby postupně srůstají
  • léky pouze utlumí akutní záněty a bolest, nelze jich však nadužívat
  • jedinou pomocí je pravidelné cvičení a rehabilitace, které zabraňují srůstům kloubů a udržují pohyblivost

Svalové dysbalance

  • Svalová rovnováha= tonus protilehlých svalů (antagonistů) na stranách kloubů je na určité výši a v určitém vzájemném poměru – pro účelné (správné) držení příslušného segmentu. Tonus svalů okolo kloubů i jejich podíl na jeho zpevnění je vyvážený
  • Svalová dysbalance = porucha svalové souhry
    • změna svalového tonusu ve svalu – ovlivnění držení postiženého segmentu (přetahován na stranu hypertonického svalu)
  • nenastane náprava = nepoměr mezi antagonisty narůstá 
    • v hypertonických svalech se tonus stupňuje (až křečovité napětí-spazmus) – dochází ke strukturální přestavbě. Odchylky držení postižené části těla + omezený rozsah pohybu
    • na protilehlé straně kloubu – funkční útlum (hypotonus), z činnosti vyřazované hypotonické svaly – protáhnou, ochabují, ztrácejí na hmotnosti, atrofují 

Posturální svaly

  • Vybrané svaly a svalové skupiny s tendencí ke zkracování:
    • svaly šíjové (= krční část vzpřimovače páteře)
    • horní část sv. trapézového a zdvihač lopatky
    • velký i malý prsní sval
    • svaly bederní (= bederní č. vzpřimovače páteře a čtyřhranný sv. bederní)
    • ohýbače kyčle (= sv. bedrokyčlostehenní, dlouhá hlava stehenního sv.)
    • přitahovače stehna
    • ohýbače kolenního kloubu (= dvoukloubové sv.na zadní straně stehna)
    • trojhlavý sv. lýtkový 
    • přímý sv. stehenní 
    • dvojhlavý sval pažní 
    • hluboký sval pažní 
    • sval vřetenní 

Svaly fázické

  • Vybrané svaly a svalové skupiny s tendencí k ochabování:
  • hluboké flexory (ohýbače) hlavy a krku
  • extenzory horních končetin
  • sval ramenní
  • dolní a střední část trapézového svalu
  • svaly rombické
  • hrudní část vzpřimovačů páteře, hluboké rotátory páteře
  • břišní svaly
  • svaly pánevního dna
  • hýžďové svaly
  • extenzory prstů nohy
  • Svalová dysbalance v rámci horního zkříženého syndromu
  • v tomto syndromu dochází ke zkrácení horních vláken trapézového svalu a zdvihače lopatky a k převaze m. sternocleidomastoideus
  • jedním z nejčastěji zkrácených svalů je velký a malý sval prsní
  • hluboké flexory krku a dolní fixátory lopatek jsou oslabeny
  • rovněž i paravertebrální svaly v thorakálních segmentech bývají relativně slabší
  • změněná poloha lopatky(abdukce a rotace lopatky vede ke strmějšímu průběhu osy ramenní jamky) je významná při výkladu patogeneze některých bolestivých stavů ramenního kloubu, jako je tzv. impingment syndrom, nebo cervikobrachiální syndrom
  • uvedené dysbalance vedou k statickému přetížení krčních a hrudních segmentů páteře a jsou předpokladem změn hybných stereotypů v oblasti pletence ramenního, projevují se prakticky při všech pohybech v ramenním kloubu 
  • Svalová dysbalance v rámci dolního zkříženého syndromu 
  • v rámci tohoto syndromu jsou zkráceny flexory kyčelního kloubu (m. iliopsoas, m. rectus femoris, m. tensor fasciae latae), vzpřimovače trupu, a to v lumbosakrálních segmentech – nikoliv hrudních
  • dochází k útlumu a oslabení v gluteálních svalech, a to jak u m. gluteus maximus, tak medius a minimus. Insuficience gluteálního svalstva je důležitá a má zásadní význam pro držení těla
  • oslabeny jsou břišní svaly
  • oslabení břišního svalstva se považuje za jednu z nejčastějších příčin bederní hyperlordózy
  • ke vzniku hyperlordózy je však třeba dysbalance všech čtyř jmenovaných skupin
  • zmíněná dysbalance vede k změně statických a dynamických poměrů
  • vzniká anterverze pánve, dochází k flekčnímu postavení v kyčelních kloubech a ke zvýšené lordóze v lumbosakrálním přechodu.To je provázeno změnou rozložení tlaků na kyčelní klouby a na lumbosakrální segmenty
  • vedle změny těchto statických poměrů jsou důležitější změny dynamické. Dochází k chybnému přebudování stereotypu kroku!! 
  • Vrstvový syndrom
  • u tohoto syndromu se pravidelně střídají skupiny oslabených – hypotonických svalů a zkrácených – hypertonických svalů

Funkční poruchy pohybové soustavy

  • funkční poruchy pohybové soustavy hrají jednu z nejčastějších rolí při vzniku bolestivých stavů
  • ty se potom promítají především do rozličných oslabení pohybové soustavy (zvětšená bederní, krční lordóza, zvětšená hrudní kyfóza, skoliotické držení páteře, skolióza), neméně často je nacházíme i při oslabení horní a dolní končetiny
  • Funkční poruchy pohybové soustavy zahrnují: 
    • poruchy hybných stereotypů
    • poruchy posturálních stereotypů 
    • svalové dysbalance, ať již lokálního charakteru, či sdružené do typických syndromů

Hybný stereotyp

  • představuje dočasně neměnnou soustavu podmíněných a nepodmíněných reflexů, která vzniká na podkladě stereotypně se opakujících podnětů
  • nejsou strnulé, ale podléhají vývoji v průběhu času – vlivem vnitřních příčin. Dále jako reakce na změny zevního prostředí – vnější příčiny 
  • hybné stereotypy rozdělujeme na stereotypy prvního a druhého řádu
    • hybné stereotypy prvního řádu jsou dány anatomicky a představují základní pohybovou matrici, která je zhruba pro všechny jedince shodná
    • hybné stereotypy druhého řádu vznikají na podkladě vypracovávání funkčních spojení, toto vypracovávání je individuální a je vysvětlením veliké pohybové variability
  • hybný stereotyp – jako činnost svalů na principu reciproční inervace, tedy facilitace či inhibice antagonisty, který takto zpětně ovlivňuje svého agonistu
  • toto vysvětlení odpovídá spinálnímu řízení
  • nezapojují se pouze ty svalové skupiny vytvářející aktuální pohyb. Byla prokázána aktivita ve všech kosterních svalech těla, a ne výlučně v těch, jež vykonávají daný pohyb
  • Fyziologická postura ve vzpřímeném stoji
  • ve stoje je aktivní posturální muskulatura trupová, pletence pánevního a dolních končetin
  • opornou bázi tvoří plosky nohou v kontaktu s podložkou, na které se uplatňuje reaktivní síla
  • normálně jsou paty vzdáleny od sebe asi o stopu chodidla a špičky svírají úhel 30 stupňů
  • čím širší opornou bázi cvičenec preferuje, tím je pro něj obtížnější udržet stoj
    – naprosto symetrické zatížení obou dolních končetin je výjimkou
     – přirozený vzpřímený stoj je vždy asymetrický
     – stranový rozdíl však nemá přesahovat 10% celkové hmotnosti
  • ideální postavení pánve je takové, pokud jsou cristae iliacae stejně vysoko a spojnice spinae iliacae anterior superiores a spinae iliacae posteriores superioresjsou rovnoběžné. Kost křížová by měla mít takový sklon, aby bederní lordóza vykazovala fyziologickou hodnotu a její křivka plynule navazovala na mírnou hrudní kyfózu 
  • Hodnocení posturálního stereotypu dle Mathiase
  • vyšetřovaný ve stoje předpaží do 90° a setrvá takto 30 sekund. Jestliže se postoj podstatně nezmění, jde o správné držení
  •  jestliže se hlava a horní část hrudníku zaklání, ramena jdou dopředu, bříško je vystrčené – jde o vadné držení. Test se provádí u dětí od 4 let
  • Testování podle Jaroše a Lomíčka
  • hodnotí držení těla u dětí – držení hlavy a ruky, hrudníku, břicha a sklonu pánve, křivky zad, držení těla v čelné rovině a stejně tak hodnotí postavení dolních končetin
  • součtem známek stanoví klasifikaci držení těla
  • za správné držení těla se pokládá takové, které se může označit jako držení klidové, jehož lze dosáhnout tím, že ze stoje v pozoru se nechá svalstvo uvolnit, nikoliv však ochabnout
  • Vyšetření olovnicí
  • pro vyšetření páteře je vhodné předem u vyšetřovaného označit obratlové trny dermografem
  • pro měření se používá olovnice
  • olovnice je 150 cm dlouhý provázek zatížený tak, aby napjatý směřoval k zemi
  • vyšetření olovnicí zezadu
  • hodnotíme osové postavení páteře. Olovnice spuštěná ze záhlaví se v ideálním případě dotýká vrcholu hrudní kyfózy, prochází intergluteální rýhou a dopadá mezi paty. Neprochází-li olovnice intergluteální rýhou, skoliotickou odchylku označujeme jako dekompenzaci vpravo či vlevo

Posturální stereotyp

  • posturální funkce není možné dle Koláře (1996) chápat striktně jako soubor tzv. posturálních reflexů, ale jako integrovaný program, který je geneticky predeterminován a jeho součástí j
    e zároveň převod těžiště nad oporu, tj. vzpřímení a nákrok – pohybová fáze
  • posturální a pohybové stereotypy jsou tedy velmi úzce propojeny už na úrovni CNS
  • Vybrané patologie posturálních stereotypů
  • z hlediska postavení pánve se jedná o následující poruchy:
  • zvýšená anteverze pánve je jednou z nejčastějších a nejdůležitějších odchylek. Postavení pánve v předozadním směruje určováno hlavně vztahem mezi zkrácenými paravertebrálními svaly, oslabenými břišními svaly, zkrácením jednoho nebo všech flexorů kyčelního kloubu a oslabením velkého svalu hýžďového. Přičemž změny mohou být ve všech daných skupinách, nebo jen v některých
  • šikmé postavení pánveje způsobeno nejčastěji asymetrickou délkou dolních končetin, a to jak funkční, tak anatomickou
  • torse pánve je úzce spjata s tzv. sakroiliakálním posunem. V této patologii hraje výraznou roli zkrácený m. piriformis, nebo iliacus a oslabení m. gluteus maximus. Zkrácení m. piriformis může být nezřídka jedinou příčinou této torze
  •  je-li thorakolumbální segment výraznější až hypertrofický a lumbosakrální segment dokonce 
    až oploštělý, znamená to, že lumbosakrální přechod je nedostatečně fixován a že nacházíme stereotyp, v němž se fixuje trup až ve středních úsecích páteře. Je to předpokladem nefyziologicky zvýšených nároků na lumbosakrální přechod páteře se vznikem nestabilního kříže
  • postavení lopatek zahrnuje vztah vertebrálního okraje k páteři a polohu kaudálního úhlu lopatky. Zevní rotace lopatky svědčí pro insuficienci adduktorových skupin lopatky, resp. nerovnováhy mezi touto slabší skupinou a převažujícím m. pectoralis major. I lehké odstávání dolního úhlu lopatky ve smyslu scapula alata svědčí pro insuficienci m. serratus anterior, nebo spíše celého komplexu dolních fixátorů lopatek
  • knoflíková ramena jsou výrazem převahy m. pectoralis major proti mezilopatkovým svalům a příznakem jejich zkrácení
  • oblasti šíje hraje významnou roli m. trapezius – pars descendens
  • na straně zkrácení bývá jeho paravertebrální část lehce silnější. Také sledujeme poměr mezi m. sternocleidomastoideus a hlubokými flexory šíje. Při jejich nepoměru je šíje nápadně štíhlá, ale s výrazně viditelnými kývači. Hlava je přitom velmi často držena v lehkém předsunu se zvýšenou lordózou krční páteře a nepatrnou extenzí v cervikokraniálním přechodu

Tejping

  • = fixace tělesných partií pomocí náplasťových tahů
  • tejpovaní je zpevňování kloubů pomocí lepících pásek
    • preventivní taping
    • léčebný taping
  • náplasťová fixace: přechod mezi lehkou elastickou bandáží a sádrovou fixací 
  • Tejpování
  • se používá u profesionálního i amatérského sportu jako prevence zranění a úrazů
  • jedná se o zpevnění kloubu, které neomezuje kloub v jeho běžném rozsahu, ale nedovolí překročit mezní nebo bolestivou hranici
  • tejpování také brání poranění svalů a šlach
  • Vliv tejpingu na:
    • pohybový aparát – svaly, šlachy, vazy, klouby a kosti 
    • nervový systém – trvalé dráždění exteroreceptorů
    • psychika
    • kožní kryt – mechanický, termický a chemický vliv
    • oběhový systém – prokrvení podkoží, lokální lymfatická cirkulace, urychlení vstřebávání hematomů
  • Indikace
    • svaly – přetížení, distenze, parciální ruptury a drobné hematomy 
    • vazy, šlachy – distenze, parciální ruptury, tendinitida                
    • přechod z rigidní fixace na zátěž běžnou aktivitou 
    • chronická a degenerativní postižení – počínající artróza, svalová hypotrofie, chronická přetížení 
  • Kontraindikace
    • nejasná diagnóza
    • závažná poranění
    • velké a kompletní ruptury svaloviny
    • závažná poranění kloubů, kompletní ligamentózní léze, poranění velkých šlach 
    • zlomeniny nosných kostí a dislokované zlomeniny drobných kostí 
    • závažné formy artrózy a defekty chrupavek nosných kloubních ploch 
    • kožní onemocnění a poškození kožního krytu 
  • Nejčastěji tejpujeme
    • příčná klenba 
    • podélná klenba 
    • hlezenní kloub
    • Achillova šlacha 
    • kolenní kloub 
    • ramenní kloub 
    • loketní kloub
    • zápěstí a prsty 
  • Rehabilitace
  • náplasťová fixace neznemožňuje rehabilitační péči o pacienta. Kromě cílené léčebné pohybové aktivity je možno aplikovat i některé fyzikální léčebné metody zaměřené na urychlení hojení 
    a normalizaci stavu
  • Výhody tejpování
  • mechanická pevnost a schopnost ochránit vaz a kloub před poraněním 
  • neomezuje krevní oběh a normální pohyb 
  • Nevýhody
  • páska je na jedno použití 
  • přikládání pásek je náročnější a může je využívat jen člověk školený, poučený 
  • cenová náročnost (z tohoto důvodu se někdy využívají i kobercové pásky, které však mohou dráždit pokožku) 
  • Zásady
  • tejpovanou část zbavíme chlupů (oholíme) a osušíme
  • pásky pokládáme na nezatíženou končetinu
  • pásky přilepujeme bez stahování, tzn. pouze oblepujeme 
Top