Motivace

Chybí Vám motivace?
Přečtěte si následující text a uvidíte sami, zda dáte přednost sezení za počítačem před pohybovou aktivitou.

ZDRAVÍ
Světová zdravotnická organizace v roce 1948 definovala zdraví takto: „Zdraví je stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody, a nikoli pouze nepřítomnost nemoci nebo vady“ (World Health Organization, 1948).

Abychom si udrželi zdraví po celý život, je nutné volit správný poměr mezi povinnostmi, zábavou a pohybovou aktivitou. Nesmíme opomenout dodržování vhodné životosprávy. Zdraví je ovlivňováno způsobem života, životním a pracovním prostředím, kvalitou mezilidských vztahů a zdravotně preventivním chováním. Měli bychom působit komplexně na zdraví fyzické, duševní a sociální (Mužík & Krejčí, 1997; Machová, Kubátová et al., 2009).

Zdraví je pro většinu lidí tím nejdůležitějším aspektem, přesto se aktivně na tvorbě svého zdraví téměř nepodílí (Hodaň, 2000; Machová, Kubátová et al., 2009).
„Péče o vlastní zdraví a s ní související zdatnost a pracovní výkonnost přináší obrovský ekonomický efekt jako výsledek vyššího pracovního výkonu, nižší nemocnosti, kratší doby léčení v případě onemocnění, kratší a kvalitnější rekvalifikace v případě nezaměstnanosti“ (Hodaň, 2000, 157). Náklady spojené s léčbou jsou mnohonásobně vyšší než náklady potřebné na vytvoření podmínek, které by umožňovaly udržení zdraví (Hodaň, 2000; Slepička & Slepičková, 2000).

„Zdraví je předpokladem pro aktivní a spokojený život a pro dobrou pracovní výkonnost“ (Machová, Kubátová et al., 2009, 11).

POHYBOVÁ AKTIVITA
Pohybová aktivita je jakýkoli tělesný pohyb vedoucí ke zvýšení energetického výdeje nad úroveň klidového metabolismu jedince (Sigmund & Sigmundová, 2011).
Pravidelná pohybová aktivita je nezbytná pro zdravý vývoj pevnosti kostí a funkčnosti svalového aparátu, slouží k udržování optimální tělesné hmotnosti a ve stáří má pro člověka zdravotní přínos. Aby se pohybová aktivita stala součástí životního stylu, musí být prováděna dobrovolně, prožívána kladně a člověk na ní musí být dostatečně motivován (Sigmund & Sigmundová, 2011). Název pohybová aktivita pod sebou skrývá sportovní aktivitu, každodenní činnosti, domácí práce, práci v zaměstnání, chůzi a jiné (Marková, 2012).
Pravidelná pohybová aktivita podporuje zdraví a zabraňuje vzniku řady nemocí, zlepšuje společenskou konektivitu a kvalitu života, poskytuje ekonomické výhody a přispívá k podpoře ekologické udržitelnosti prostředí. Je prevencí vzniku obezity a přirozeným nástrojem jejího redukování (Anderson & Butcher, 2006; Miles, 2007).
Podle Hodaně (2000) pohybová aktivita zvyšuje kvalitu činností ve všech oblastech života a uspokojuje životní potřeby člověka.
Pohybová aktivita zvyšuje sebevědomí, dává nám možnost sociálních kontaktů a většího profesního uplatnění. Je smysluplnou náplní volného času a má psychicky relaxační funkci. Pro děti a dospívající je přirozenou potřebou, zatímco pro dospělé je potřebou zdravotní. Díky pravidelné PA se můžeme cítit v dobré fyzické i psychické kondici a můžeme tak lépe čelit nárokům soudobého světa (Sekot, 2006).

„Díky zvýšené tvorbě endorfinu při jejím provádění přispívá k pocitům dobré nálady a spokojenosti. Ve stáří pak sehrává nezastupitelnou roli při snižování míry osteoporózy a při udržování dostatečné svalové síly pro rovnováhu a koordinaci zajišťující aktivní dlouhověkost“ (Sigmund & Sigmundová, 2011, 5).

Obecně lze říci, že provádění jakékoli pohybové aktivity je přínosnější než neprovádění žádné PA. Při provádění PA převažují zdravotní přínosy nad zdravotními riziky. Zdravotní přínosy se zvyšují při vyšší intenzitě, častější frekvenci nebo při prodloužení doby jejího provádění a do jisté míry nejsou závislé na věku a pohlaví (Oja, Bull, Fogelholm & Martin, 2010). Přesto, že neustále přibývá nových druhů pohybových aktivit nelze říci, že roste počet aktivně cvičících sportovců (Kabela et al., 2007).

Je obecně dokázáno, že pohybově aktivní jedinci mají zdravější stravovací návyky, zpravidla nekouří a méně pijí alkohol (Machová, Kubátová et al., 2009).

INTENZITA A OBJEM PA
„Intenzita zatížení charakterizuje velikost úsilí, se kterým sportovec řeší daný pohybový úkol (realizuje tréninkové cvičení)“ (Perič & Dovalil, 2010, 34). Intenzita představuje např. rychlost, počet opakování, čas a velikost odporu (Neumann, Pfützner, & Hottenrott, 2005).

Objem zatížení je dán dobou cvičení nebo množstvím opakování (Perič & Dovalil, 2010). Objem představuje např. absolvované kilometry, čas strávený PA, počet tréninkových jednotek (Neumann, Pfützner, & Hottenrott, 2005).

INAKTIVITA A JEJÍ RIZIKA
Současný životní styl v podobě trvalého nedostatku PA a neustálého přejídání vede k poškození zdraví a ke vzniku civilizačních chorob. Nechuť k PA, lenost, nedostatek vůle a motivace jsou nejčastější příčinou hypokineze. Pohybu neustále ubývá. Za viníky lze mimo jiné označit dopravní prostředky, výtahy, eskalátory, moderní domácnosti a technické vymoženosti (Machová, Kubátová et al., 2009). Lidé s nedostatkem pohybové aktivity jsou méně odolní vůči běžným nemocem, umírají předčasně a ztrácí funkční kapacitu organismu (Kabela et al., 2007). Neustále narůstá převaha sedavého způsobu života, jež je provázána pohybovou inaktivitou. Hypokineze může za vznik svalových dysbalancí. Celotýdenní hypokineze proložená víkendovou extrémní námahou může svalové dysbalance ještě zhoršit. Silné svalové skupiny mají tendenci převzít práci za svaly ochablé. Dochází k přetížení určitých svalových skupin. Některé motorické jednotky trpí zvýšeným svalovým napětím, jiné slábnou. Výsledkem je sval s místy hyperaktivními a hypoaktivními. Hyperaktivní části svalu mohou reagovat na přetížení zánětem (Kabela et al., 2007). Podle Kabely et al. (2007) vede nedostatečné zatěžování k oslabení vzpřimovačů páteře a následným bolestem zad. Při bolestech se člověk vyhýbá PA a tak vzniká začarovaný kruh. Hypokineze má za následek snížení basálních hodnot metabolismu (organismus potřebuje k udržení základních životních funkcí méně energie). Při nedostatečné PA lidé obvykle trpí nadměrným příjmem energie. Pokud sníží energetický příjem, hrozí podvýživa snižující odolnost organismu vůči nemocem (Kabela et al., 2007). Z předchozího vyplývá, že je zapotřebí pro rovnováhu mezi energetickým příjmem a výdejem (udržení stálé tělesné hmotnosti) přiměřený příjem energie a dostatečná pohybová aktivita. Pouhé snížení energetického příjmu může mít negativní dopad. Při působení vnějšího podnětu (aniž musí jít o činnost vysloveně stresující), dochází k aktivaci základní řídicí osy: ústřední nervový systém – hypothalamus –hypofysa – nadledvinky. Přenos podnětu je zprostředkován katecholaminy, které připraví organismus k okamžité svalové činnosti – dopraví do krve energetický materiál (glukózu a mastné kyseliny, mobilizující krevní oběh), zvýší krevní tlak, minutový objem srdeční, vasodilataci svalové oblasti – a zabezpečí dostatkem energetických zdrojů svaly i pro případ, že nastane další intenzivní činnost. Dochází k biosyntéze cholesterolu, hyperlipemii a hyperglykémii, a na ochranu vodní a minerální homeostázy vnitřního prostředí jsou produkovány mineralokortikoidy (Kabela et al., 2007, 17).
Nenásleduje-li fyzicky náročná činnost, zůstanou glukosa a mastné kyseliny uložené ve formě lipidů v cévních stěnách. Z toho plyne, že po psychicky náročné práci by měla následovat fyzicky náročná činnost. Jinak hrozí zužování stěn cév a následné srdečně cévní onemocnění. Jedině pohybovou aktivitou můžeme „spálit“ energii, jež se vyplavila vlivem stresorů do krve (Kabela et al., 2007).

Ze zdravotního pohledu je pohybová inaktivita po kouření, vysokém krevním tlaku a cholesterolu čtvrtým rizikovým faktorem neinfekčních onemocnění a každoročně tak přispívá k více než dvěma milionům zabranitelných úmrtí na světě. Příčiny celosvětově obecně vysoké míry pohybové inaktivity lze spatřovat ve fyzicky nenáročném životním stylu (Sigmund & Sigmundová, 2011, 5-7). Největší „hrozbou“ soudobé moderní společnosti je sedavý způsob života. Lidé sedí v zaměstnání, při přepravě i doma (Mužík & Süss, 2009; Frömel, Novosad, & Svozil, 1999). Dříve si člověk musel obstarávat potravu fyzicky náročnou činností. Dnes si na potravu vydělává prací, která bývá často spojena s nedostatkem fyzické zátěže. Tehdy člověk vyžadoval po práci klid, dnes potřebuje pohyb (Kabela et al., 2007).

Skutečným důvodem inaktivity není nedostatek volného času, ale nedostatek financí, špatná dostupnost sportovišť, zdravotní potíže, chybějící motivace a lenost obyvatel České republiky.

Osoby s dlouhodobě sedavým způsobem života jsou ohroženi vznikem diabetu (Tudor-Locke, Craig, Thyfault, & Spence, 2013).

ZDRAVOTNÍ DOPORUČENÍ PRO PA
Světová zdravotnická organizace doporučuje se věnovat středně zatěžující pohybové aktivitě nejméně 150 minut týdně nebo vysoce zatěžující pohybové aktivitě nejméně 75 minut týdně. K tomu je nutné přidat cvičení pro posílení svalů ve dvou a více dnech v týdnu se zapojením velkých svalových skupin při opakování 8-12 krát. Pro ještě větší zdravotní efekt se doporučuje 300 minut středně zatěžující PA nebo 150 minut intenzivní PA týdně (World Health Organization, 2010; U. S. Department of Health and Human Services, 2008).
Doporučení pro pohybovou aktivitu se v průběhu času (na základě výsledků výzkumů) mění. Pod pojem PA autoři zahrnují nejen různé formy cvičení, ale i chůzi, zahradničení nebo mytí oken. Zjistili, že i PA mírné intenzity může mít významný vliv na podporu zdraví.

Intenzita podnětů by neměla být konstantní, protože organismus se snadno adaptuje.

Počet 10 000 kroků na den se zdá být přiměřeným odhadem pro každodenní činnost dospělých. Ovšem toto množství je nízké pro děti a pro obézní. Tři tisíce kroků lze chůzí zvládnout za 30 minut. Pro měření je možné využít krokoměry, které používají výzkumní pracovníci a odborníci k hodnocení pohybové aktivity.

Průzkumy veřejného zdraví ve Spojených státech zdůrazňují, že jakákoli aktivita je lepší než žádná, bez ohledu na intenzitu.

Klasifikace PA u zdravých dospělých:
1. méně jak 5 000 kroků za den = sedavý způsob života
2. 5 000–7 499 kroků za den = málo aktivní
3. 7 500–9 999 = částečně aktivní
4. více než 10 000 kroků za den = aktivní
5. více než 12 500 kroků za den = vysoce aktivní
(Tudor-Locke & Bassett, 2004).

VOLNÝ ČAS A PA
„…volný čas je souhrn činností, které může člověk provozovat s plnou libovůlí, aby si odpočal nebo se pobavil, nebo aby přispěl k svému osobnímu rozvoji poté, co se uvolnil od svých závazků pracovních, společenských a rodinných“ (Kabela et al., 2007, 24).

Slepičková (2000, 12) považuje volný čas „jako dobu, či časový prostor, v němž jedinec nemá žádné povinnosti vůči sobě ani druhým lidem a v němž se pouze na základě vlastního svobodného rozhodnutí věnuje vybraným činnostem. Tyto činnosti ho baví, přinášejí mu radost a uspokojení, nikdy obavy či pocity úzkosti“.
Volný čas by měl být využíván pro provádění pohybových aktivit. Velká část populace začíná sportovat ve volném čase až při zhoršení zdravotního stavu. V momentě, kdy se objevuje zvýšená dýchavičnost, nadváha či problémy se spánkem (Mužík & Süss, 2009; Sekot, 2006). Přes uvědomění si všech pozitivních účinků pravidelné PA jí někteří lidé odsouvají z důvodů ekonomických do sféry byť preferovaných, ale nepraktikovaných činností (Mužík & Süss, 2009; Sekot, 2006). Důvodů proč ve volném čase nesportovat může být více. Lidé nejčastěji sportují se záměrem být zdraví (Mužík & Süss, 2009; Heinrich, Maddock, & Bauman, 2011).
Ženy sportují, aby byly krásné a štíhlé. Muži sportují, aby měli dobrou fyzickou kondici a posílili tak svoje sebevědomí. Volnočasová tělesná aktivita je prevencí před civilizačními chorobami (Mužík & Süss, 2009; Sekot, 2006). Výsledky výzkumů ukazují, že za „nedostatkem času“ a „nedostatkem vůle“ stojí nedostatek zájmu o pohybové činnosti. Pouze emocionální provázanost člověka s fyzicky náročnými činnostmi může vést k dlouhodobějšímu poutu (Kabela et al., 2007).
„Úroveň vzdělání, ekonomický potenciál, hodnotová orientace, zdravotní stav, místo bydliště, úroveň infrastruktury či rodinné poměry – a řada dalších faktorů –sehrávají nepřehlédnutelnou roli v masovosti a kvalitě sportování české společnosti“ (Sekot, 2006, 193).

Bylo zjištěno, že zájem o PA klesá s věkem a roste se zvyšujícím se vzděláním. Brňané jako důvod proč nesportují uvedli – nedostatek času, špatný zdravotní stav a finanční náročnost PA. Nejrozšířenější pohybovou aktivitou brněnské mládeže je jízda na kole a plavání (Zdravotní ústav se sídlem v Brně, 2005). Výzkumy Kabela et al. (2007) ukazují, že pravidelně, v přiměřené intenzitě a četnosti cvičí asi 8,0 % obyvatel města Brna. Jedná se o věkovou kategorii 10-35 let, z čehož vyplývá, že pohybem jsou „nedotčeny“ věkové kategorie, které to z hlediska zdravotního nejvíce potřebují. Dospělí lidé vyspělých zemí mají 3-4 hodiny volného času denně (Sigmundová, Sigmund, & Šnoblová, 2010).

Otázkou zůstává, zda jsou zdraví ti, co často a pravidelně cvičí nebo zda cvičí ti, co jsou zdraví (Hodaň, 1997).

Top